Jde o jištění při kterých se převážně využívá přírodních útvarů a přírody samotné k dosažení maximální bezpečnosti člověka. Jsou to různé skalní výběžky, pukliny, spáry, hroty, díry a bloky, stejně jako to mohou být i různé kosodřeviny, sníh a ledovcové útvary. Opakem tohoto (klasického) jištění pak jsou na skalách (a dnes často i ve velehorách) různé typy zavrtaných ocelových dříků, nýtů, lepených borháků a nastálo zabetonovaných kruhů. Podstatou klasického jištění hlavně ale stále zůstává jeho opakovatelná použitelnost, variabilita a jeho finální odstranění z přírody po dosažení výstupu. K jištění se používá různých typů velmi sofistikovaných speciálních pomůcek: různých druhů vklíněnců, friendů, abalaků, hexentrů, stoperů, skob a uf, ale také mnohem jednodušších pomůcek jako jsou uzly, lana, smyčky, dřevěné klíny a další. Lezci si tato jištění sami dopředu před každým výstupem vybírají a připravují podle obtížnosti výstupu, materiálu skály, informací které mají k dispozici a osobních zkušeností.
Jde o plnohodnotné jištění, na kterém závisí život člověka, a které se používá převážně jako jištění postupové a jako jištění na stanovišti (tzv. štandu). Množství použitého materiálu je vždy přizpůsobeno maximální bezpečnosti sportovce.